Antonín Dvořák a Zlonice

Publikace Antonín Dvořák a Zlonice byla vydána v roce 1970 2/, tedy čtyři roky po smrti autora. Na titulním listě, mezi vydavatelskými údaji, je charakterizována jako "malý příspěvek k přečetným publikacím o Mistru Antonínu Dvořákovi".

Autor text člení do řady krátkých kapitol, které navzájem neodděluje názvy nebo typograficky, ale pomocí citátů, které mají uvozovat obsah následujícího textu. 3/ Jde o myšlenky klasiků z nepočetné řady dvořákovských znalců (dále slovy autora) "obránce Dvořákova v hudebních sporech" Bohuslava Kalenského (1867-1913), "vzácného přítele Zlonic" Otakara Šourka (1883-1956) a "předního znalce raného mládí A. Dvořáka" J. M. Květa (1887-1961); autor poučeně v regionálních souvislostech pak odkazuje na jejich dílo v celém svém textu.

Pětadvacet stran autorova textu obsahuje samozřejmě především popis a výklad zlonického pobytu Antonína Dvořáka v letech 1853 až 1857. 4/ K tomu ale předeslal část textu o pramenné literatuře 5/ a krátký vhled do předcházejícího období nelahozeveského, v závěru pak pojednal ve zkratce o Antonínu Dvořákovi - studentu pražské varhanické školy, jeho prázdninových návštěvách ve Zlonicích a o počátcích jeho samostatného působení v době, kdy rodina Dvořáků po podnikatelském nezdaru Zlonice na počátku šedesátých let také opouští. 6/  Následuje obsáhlejší čtyřicetibodový poznámkový aparát. 7/ Publikaci uzavírá krátký text - dovětek s názvem Dvořákův Jakobín, ve kterém autor textu 8/ po zdůraznění projevů vděčnosti Antonína Dvořáka zlonickému kantoru Antonínu Liehmannovi také zdůrazňuje vděk Zloničanů skladateli: "Antonína Dvořáka milujeme nejen pro jeho umělecké bohatství, ale i jako největšího a nejslavnějšího někdejšího spoluobčana našeho městečka, i pro jeho čistou a lidskou duši, které ani pozdější závratná světová sláva nezastřela vděčné a vroucí vzpomínky na jeho zlonické mládí."

Poznámky
1/ K fotografii: Karel Zelenka (1893-1966). V autorském profilu je uvedeno: "První předseda Vlastivědného kroužku Zlonicka, obdivovatel Dvořákův, prokurista pivovaru a sladovny, patronátní komisař."
2/ Obsahuje také krátký třístránkový příspěvek Zlonické zvony, kterou sepsal Dr. Karel Mikysa (1902-1984). V autorském profilu je uvedeno: "Ředitel Muzea Antonína Dvořáka v Praze a jednatel Společnosti Ant. Dvořáka v Praze, zanícený šiřitel Mistrova díla a památky." K tomuto textu jistě časem přibude samostatný příspěvek (viz osobnost Karla Mikysy, problematika zlonických zvonů).
3/ Citáty jsou obsahově pro text přínosné, absence typografické úpravy poněkud ztěžuje orientaci v textu.
4/ Autorův text je prostoupen silnou emapatií, procítěným přístupem k tématu, který dokázal zajímavě obohatit výklad podložený (soudobým) faktickým poznáním; autor prostředí Zlonic důvěrně znal (viz také poznámkový aparát), - Ovšem varhaníkovna, bydliště rodiny Liehmannů, v textu tolik zmiňovaná, prostředí významné pro hudební vzdělání budoucího skladatele, v době života Karla Zelenky nebyla přístupná, patřila církvi. Až téměř dvacet let po jeho smrti, po stavebních úpravách a umístění muzejní expozice, a zejména díky obětavému úsilí členů Vlastivědného kroužku Zlonicka, byla v roce 1984 slavnostně otevřena jako součást Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích; ovšem zatím v pronájmu obci od římskokatolické farnosti, teprve v roce 2020 budovu zakoupil městys Zlonice do svého vlastnictví.
5/ Text o pramenné literatuře je spíše určený poučenějšímu nebo více motivovanému čtenáři, je to zároveň doklad o erudici autora.
6/ Autor se zmínil i o pobytu Antonína Dvořáka v České Kamenici, "životní mezihře, nelehké, ale klidné a povzbudivé", kterým načas Antonín Dvořák přerušil zlonický pobyt.
7/ V zajímavém poznámkovém aparátu bohužel chybí text k pěti jinak řádné očíslovaným poznámkám.
8/ Text Karla Zelenky, vydaný posmrtně, působí neukončeně, proto snad byl na závěr publikace zařazen dovětek Dvořákův Jakobín, který může být počinem editorů nebo jde o text autora publikovaný při jiné příležitosti nebo převzatý z archivu.