Zkouška u Liehmannů

Ze zlonického archivu. Přední dvořákovský badatel J. M. Květ (1886-1961) během práce na biografii Mládí Antonína Dvořáka (vydaná v roce 1943), napsal také text Zkouška u Liehmannů. Rozhlasová hra z doby jinošství Antonína Dvořáka. Autor tak dal na chvíli přednost slovesnému uměleckému vyjádření před střízlivými úvahami a hodnocením badatele. I s přihlédnutím k  předepsaným hudebním produkcím v průběhu realizace rozhlasové hry jde o časově velmi krátký úsek setkání kantora a bývalého žáka, který přijel v době prázdnin z pražských studií do Zlonic, kde před nedávnem sám bydlel, navštívit své rodiče. Píše se rok 1858. Jednoduchý volně plynoucí děj je při pozorném čtení informativně obsažný, nezapře hluboce poučeného skladatelova životopisce. J. M. Květ zde především znázornil postavu kantora Liehmanna, jeho charakter jako člověka, pedagoga a hudebníka, a v pozadí také postavu otce Antonína Dvořáka, spíše neúspěšného živnostníka a o to více hudebníika a ctitele hudby. Pod atmosférou familiérnosti setkání, kterou navozuje způsob vyjadřování manželů Lehmannových, tu autor poodkrývá i rub životní reality. Antonín Dvořák je v rozhlasové hře představen jako skromný chudý student s obdivem k pražskému hudebnímu dění, zdatný houslista s prvními nesmělými tvůrčímí pokusy bez vlastního náznaku větších ambic. Jeho budoucnost ale předvídá kantor Liehmann v poslední větě rozhlasové hry, kdy se obrací na svoji manželku se slovy: "Ale něco ti ještě povím: Z toho Toníka něco bude, to si pamatuj!"