Varhaníkovna - místopisné označení „zakonzervované“ ve Zlonicích

ZAJÍMAVOSTI | Výrazem "Varhaníkovna" ve Zlonicích se rozumí významná historická a barokní církevní budova z roku 1759, která dnes tvoří nedílnou součást Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích. Stojí v těsném sousedství bývalého barokního špitálu, hlavní budovy Památníku. 1/

Slovo varhaníkovna nevzniklo uměle ve Zlonicích ani jako nový moderní výraz (neologismus). Vzniklo naprosto přirozeným historickým odvozováním podle tehdy běžných gramatických pravidel češtiny. Z hlediska jazykového přípona -ovna se v 18. a 19. století standardně používala pro označení budov, kde sídlili nebo pracovali lidé konkrétní profese, například hrobníkovna, katovna, pastýřovna, ponocovna či hlásná/hlásnovna. Z hlediska historického v dobových církevních a obecních záznamech po celých Čechách a Moravě se běžně objevovaly zápisy o "obydlí varhaníka", které písaři a místní obyvatelé občas zkrátili na varhaníkovnu nebo varhanovnu. Z jazykového pohledu šlo tedy o spisovný, byť funkčně velmi úzce vymezený termín. 2/

Ačkoliv tedy slovo obecně existovalo, Zlonice jsou jediným místem v České republice, kde toto slovo přežilo jako oficiální, živé vlastní jméno konkrétní budovy. V tomto smyslu se jedná o unikát. Na jiných farách a v obcích se pro domy, kde dříve bydleli hudebníci, toto označení vytratilo. Tyto budovy byly buď zbourány, nebo se jim začalo říkat obecněji, například stará škola, kaplanka, kostelní dům. Ve Zlonicích se termín uchoval, "zakonzervoval", výhradně díky Antonínu Dvořákovi a jeho učiteli hudby Antonínu Liehmannovi. Když se v roce 1984 budova zpřístupňovala veřejnosti jako součást dvořákovského památníku, historici, vlastivědní pracovníci i památkáři sáhli po původním historickém označení. Tím výraz "Varhaníkovna" institucionalizovali. 3/

Shrnuto: Výraz sám o sobě je historicky autentické české slovo, ale Zlonice z něj díky kulturnímu odkazu udělaly místopisný unikát, který nikde jinde na mapě dnešního Česka jako název budovy nenajdete. 

Poznámky
1/  Na prvním snímku je místopisná tabulka Varhaníkovna, ta je připevněna vedle vchodu do budovy zlonické varhaníkovny.
2/ Označení ve tvaru "varhanovna" se ale například užívalo i pro místnost v učitelských ústavech, kde byly umístěny cvičné varhany. "Ve dvoraně jsou [pak] slavnostní varhany s pohonem elektrickým a prostý oltář; tam chovanci bývají, sedíce na židlích, účastni bohoslužeb. Za dvoranou je sakristie. Na chodbě vlevo od sborovny (...) je cvičná klavírna." První zpráva c. k. ústavu na vzdělávání učitelů v Polské Ostravě, vl. nákladem, 1909.
3/ Na druhém snímku je původní evidenční list nemovité kulturní památky Špitál ve Zlonicích. I dnes je v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu budova Varhaníkovny vedena jako součást barokního areálu s původním označením Špitál: "Předmětem ochrany je objekt bývalého špitálu, domek zv. Varhaníkovna, zahrady, ohradní zeď s brankami a pozemky parc. č. st. 38, 37 a parc. č. p. 50 a 51." Na webu: pamatkovykatalog.cz. Třetí snímek zobrazuje Varhaníkovnu, je převzatý z uvedeného zdroje.