Julie Brožová-Malá: Hořké víno (Ze zapomenutých knih)
Na vysvětlenou. Na webovém portálu OperaPlus byl před lety realizován seriál Ze zapomenutých knižních pokladů 1/. Mezi uvedenými knihami 2/ se objevil i román Hořící proud, s podtitulem Život zpěvačky, od Julie Brožové-Malé. 3/ Jde o operní pěvkyni tehdy německého Stavovského divadla a českou vlastenku Kateřinu Kometovou-Podhorskou (1807-1889). Co je zajímavé, nebyl to první titul autorky z historie české hudby. Předcházel ho s velkým odstupem dvaceti let román Hořké víno s upřesněním v podtitulu Román o životě a úspěchu českého operního pěvce Josefa Lva; vyšel v roce 1946. Ten je považován za vrchol autorčiny literární činnosti. 4/ 5/ - Josef Lev (1832-1898) byl smetanovský pěvec barytonista, neodmyslitelně spjatý s regionem takzvaného Dvořákova kraje, jmenovitě obcemi Sazená (rodiště umělce), Chržín, Miletín a - Zlonice. V jeho životním příběhu má osobně i Antonín Dvořák skladatel i jako přítel-krajan své místo, jak je to zřejmé i z autorčina románu.
Ke knize Hořké víno. 6/ Julie Brožová-Malá nastínila ve svém díle život Josefa Lva od narození po úmrtí. Z hlediska hudebního působení od vesnického vokalisty chržínského kůru k životnímu nasměrování a hudebnímu vzdělávání na zlonické škole (1842-1845) pod vedením rektora Josefa Tomana, od účinkování ve sboru pražského kláštera Křížovníků a dalšího hudebního vzdělávání k odchodu do Vídně (1854) a velmi úspěšnému působení ve dvorské opeře, od návratu už renomovaného zpěváka-sólisty do Prahy (1864) a dvacetiletému angažmá v Prozatímním divadle k účinkování ve vytouženém Národním divadle (1881-1888), až konečně k hořkému závěru života věhlasného umělce.
Se strmou uměleckou kariérou Josefa Lva souvisely i příběhy přátelství s řadou osobností českého kulturního dění, jak přesvědčivě a čtivě dokládá autorka románu; ve světě hudby především s Bedřichem Smetanou 7/ a Antonínem Dvořákem 8/, ve světě literatury i osobním pak zejména s Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou. V románovém příběhu je také přesvědčivě vykreslený nelehký rodinný život Josefa Lva včetně jeho vřelého vztahu k rodnému kraji. 9/
Byla to doba nejen pro takového umělce jakým byl Josef Lev pná zvratů a společenského, kulturního a národního kvasu a Julie Brožová-Malá jimi s velkým autorským nasazením umí zdařile provést. 10/ Svým podáním, bez jazykových a slohových excesů, dokáže biografický román Hořké víno plně oslovit i dnešního čtenáře. 11/
Tři ukázky z románu Hořké víno: 1) Narození Josefa Lva v obci Sazená, 2) Zlonice - rektor Josef Toman a kantor Antonín Liehmann, 3) Josef Lev na návštěvě ve Vysoké.
Poznámky k příspěvku
1/ Viz https://operaplus.cz/serialy/zapomenute-knizni-poklady
2/ Z dvořákovské literatury je mezi publikacemi monografie Zdeňka Mahlera Spirituál bílého muže (1990) a biografie Otakara Dvořáka Můj otec Antonín Dvořák (2004).
3/ Pro autorku román o Josefu Lvovi nebyl tak docela románem historickým, v době úmrtí umělce jí bylo šestnáct let. Ještě se setkávala s dcerou Josefa Lva, rovněž operní pěvkyni a herečkou Ludmilou Lvovou-Innermannovou (1868-1956), také jednou z postav románu; ta autorce podle jejího vyjádření v závěru knihy pomáhala při sestavování materiálu. I v tomto ohledu román stojí za přečtení. K tomu věnování autorky v úvodu knihy: "Paní Ludmile Innermannové, rozené Lvové, věnováno v srdečném přátelství." - Julie Brožová-Malá (1883-1971) se narodila na Kladně a do zdejšího kraje často zajížděla k příbuzným (Velvary). Věnovala se hlavně tvorbě pro děti a mládež, její dílo spadá spíše do oblasti dívčí literatury a pohádek. Ve své době byla aktivní, dnes je řazena mezi autory zapomenuté nebo okrajové. Kromě vlastní tvorby překládala literaturu pro děti z ruštiny a němčiny. Čtenáři její dílo zpětně hodnotí jako literaturu z mládí, která vyzdvihovala tradiční hodnoty. - Julie Brožová-Malá byla také v kontaktu se členy Vlastivědného kroužku Zlonicka. Kroužek se snažil prosadit vydání jejího románu Valerián Pejša (zlonický rodák, lidový prozaik, kovář, 1858-1893), ale bezvýsledně. (Kronika obce Zlonice III, 1959, s. 89).
4/ Jen pro srovnání: Obě pěvecké hvězdy, Kateřina Kometová a Josef Lev, byly součastníky, ne však profesně. Kateřina Kometová ukončila kariéru řadu let před založením Prozatimního divadla v roce 1864, kdežto Josef Lev byl jednou z nejdůležitějších uměleckých osobností divadla.
5/ Viz o tom více v příspěvku Náš krajan Josef Lev v knihovně webu. Kniha Hořké víno vyšla i ve druhém přepracovaném vydání pod změněným titulem Cesta ke slávě, s podtitulem Životopis smetanovského pěvce Josefa Lva, v roce 1955 ve Státním nakladatelství dětské knihy. Vedle pokrácení textu román nevykazuje úpravy, které by text řadily do edice "pro čtenáře od 11 let". I pro svoji zdařilejší grafickou a typografickou úpravu (fotografie, dělení textu) i druhé vydání může být pro dospělého čtenáře vítanou plnohodnotnou četbou.
6/ K názvu románu Hořké víno. Průpovídka je vzpomenuta v románu několikrát a je jisté, že hořkým vínem autorka míní cestu za slávou; zdánlivě rozdílné názvy prvního a druhého vydání románu (viz pozn. 5) jsou tak svým způsobem synonyma.
7/ Bedřich Smetana byl v uměleckém životě Josefa Lva klíčovou postavou, nemůže to být jinak ani v románu, ve kterém autorka vedle úspěšných premiér skladatelových oper (v obsazení i Josefa Lva) se věnuje ovzduší potyček kolem skladatele a zastávkám "pravé křížové cesty" umělce i člověka (hluchota, nervové onemocnění, smrt v ústavu). "Zbude po něm mezera, Márinko, mám od mistrovy smrti dojem prázdnoty. Na štěstí máme ještě Dvořáka a několik mladých. Ale druhého Smetanu mít nebudeme," řekl Lev ženě.
8/ Antonín Dvořák jako přítel-krajan a také skladatel, který profesně leckdy spolupracoval s Josefem Lvem, se v románu objevuje víckrát. Jsou to epizody; při návštěvě Josefa Lva ve Vysoké (viz ukázka z románu), jako častého hosta ve zpěvákově rodině, kde se neúčastnil debat, ale věnoval se vždy až příliš energicky hudebnímu nástroji : "'Klavír dnes zkusí,' smála se v kuchyni Lidunka Lvová.", také jako soused Josefa Lva v pražské Žitné ulici: "Bylo to horké léto. Lvovi se chystali na prázdniny. (...) Bydleli nyní v Žitné ulici a stali se sousedy mistra Dvořáka. Celá ulice znala a zdravila uctivě oba 'mistry', kteří spolu sedali v protější kavárně a většinu času promlčeli." Autorka románu nakonec dává zaznít Dvořákovu jménu ve scéně umírajícího Josefa Lva, který po snu o Zlonicích a Řípu slyší tóny, mezi kterými rozeznává Dvořákovu mši.
9/ Josef Lev se do rodného kraje vracel a jeho vřelý vztah k domovu se v románu vzpomene mnohokrát. Například: "Byla chladná noc, na nebi jiskřily hvězdy. Největší a nejkrásnější stála nad domovem, nad Sazenou. Pochopil, že to byl ráj, z něhož odešel za svou velkou touhou, za uměním dobrovolně, a až příliš záhy. Všechny struny v srdci se ozvaly. Nebylo větší radosti nad návraty do rodného kraje. Ať v době žní, kdy pole voněla chlebem, ať v zimě jako dnes, kdy země mlčela a nad ní se chvvějivě třásla nebeská světla."
10/ Autorčino zaujetí mohlo být vedle nadšeného vlastenectví Josefa Lva ("Chci zpívat svým!") znásobeno nelehkou dobou nacistické okupace, ve které román psala; viz datace v závěru knihy: "V Praze o velikonocích 1945."
11/ Jen na okraj: V textu románu lze nalézt krátká výstižná a zpravidla poetická vyjádření například k mezigeneračnímu a lidskému soužití vůbec, k povaze štěstí, k směrování, průběhu a smyslu života. Tak alespoň jedna ukázka: "Pole se vlnila dalekou rovinou, nad nimi zpíval skřivan. Jak se vše vrací! Jen člověk se mění a pomalu - stárne. Pěšinou utíkal bosý kluk bez kabátu."