Zájezd po stopách Antonína Dvořáka - Vysoká u Příbramě, Spálené Poříčí
ZPRÁVY | Po zdařilém zájezdu za Antonínem Dvořákem do České Kamenice v severních Čechách v červnu loňského roku uspořádal Vlastivědný kroužek Zlonicka další celodenní zájezd po stopách Antonína Dvořáka, a to v sobotu dne 30. května 2026 do Vysoké u Příbramě a nedalekého Spáleného Poříčí. Cílem zájezdu byl Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě, vila Rusalka ve Vysoké a hrob Terezie (“Terinky”) Liehmannové ve Spáleném Poříčí.
Památník Antonína Dvořáka
Památník sídlí v novorenesančním zámečku, který byl vystavěn v roce 1878 hrabětem Václavem Kounicem, švakrem Antonína Dvořáka. Antonín Dvořák při svých návštěvách Vysoké v zámečku nikdy nebydlel. Nejprve byl ubytován i s rodinou v dnes už neexistujícím stavení poblíž zámečku, které se nazývalo Dvorek, kde pak bydlel správce panství Jan Hertan, rovněž švakr hraběte Kounice. Později skladatel získal od hraběte Kounice pozemek na opačném konci obce s obytnou budovou, která je dnes známa jako vila Rusalka.
Stálá expozice je instalována v několika místnostech v přízemí zámečku. Součástí expozice, která je zaměřená na soukromý i společenský život manželů Kounicových a samozřejmě i jejich příbuzných a hostů, kteří zde strávili mnoho času, je také multimediální místnost s filmovou projekcí. Průvodkyně nás obšírněji informovala o tehdejším životě a vystavených exponátech. Ty musely být na zámek v průběhu budování expozice porůznu přivezeny (například klavír značky Bösendorfer, viz k tomu Když koncertní klavír je zároveň muzejním exponátem), budova po válce byla v dezolátním stavu a zcela vyklizena. Vyslechli jsme si i příběh Antonína Dvořáka a jeho rodiny v souvislosti s jejich pobytem na Vysoké, která se stala pro skladatele druhým domovem.
Pak jsme si prohlédli právě otevřenou výstavu Ženy na Vysoké s upřesňujícím podnázvem Žačky, švagrové a lásky Antonína Dvořáka, instalovanou v několika suterénních místnostech zámečku. Prostory, zdi, drapérie, písmo jsou důsledně provedené, podobně jako propagační plakát, v převládající rúžové a bílé barvě. Výstava detailně zkoumá životy Dvořákovy manželky Anny, jeho dcer a dalších žen, které na Vysoké pobývaly. Zajímavá je vystavená korespodence i unikátní exponáty, dobová garderóba a vysoké dámské holínky a necesér (kabela s hygienickými pomůckami) hraběte Kounice, exponáty, které byly zapůjčeny až ze vzdáleného zámku Slavkov-Austerlitz.
A přestože už čas vymezený programem zájezdu k prohlídce vysockého Památníku Antonína Dvořáka byl u konce, nemohli jsme si nechat ujít ani návštěvu Rusalčina jezírka. Dorazili jsme k němu po několika minutách chůze lesní cestou za budovou zámečku a samozřejmě si především pořídili snímky s kamenným obeliskem opatřeným názvem jezírka. Tady jsme si mohli připomenout výpravu Zlonických v roce 1960 (viz úvodní fotografie k příspěvku O prvním autokarovém okružním zájezdu v roce 1960).
Vila Rusalka
Vila Rusalka se nachází na opačném konci obce a je ve vlastnictví rodiny Antonína Dvořáka. Není běžně přístupná veřejnosti, proto si velmi vážíme vstřícnosti skladatelova pravnuka Petra Dvořáka, který nám umožnil prohlídku, přestože se právě vracel z dovolené v zahraničí. Obobně jako u Rusalčina jezírka, i tady jsme šli nejen po stopách Antonína Dvořáka, ale i zmíněné výpravy Zlonických v roce 1960. Tu tehdy u vily Rusalky přivítal Otakar Dvořák, syn skladatele, děd Petra Dvořáka, a předal přitom Zlonickým cenné předměty do muzejní expozice Dvořákovy síně.
Petr Dvořák nás seznámil se zdejším životem Antonína Dvořáka a jeho rodiny. Nejprve vykládal o využívání přilehlého pozemku, který dal skladatel rozdělit na část užitkovou, kde byl i malý chlívek pro kozu a drobné zvířectvo, a část okrasnou, ve které jsme mohli obdivovat zejména vzrostlé duby, pod kterými jsme stáli (na fotografii s A. Dvořákem měly kmeny ještě sotva patnáct centimetrů v průměru). Skladatel dal také zřídit altán, kde stůl tvoří vyšší pařez a okrouhlá prkenná deska s dodnes patrnými vyrytými jmény hostů. Petr Dvořák se přitom omlouval za neupravenou zarostlou zahradu, která popravdě příliš nelákala k procházce. Pak nám podrobně popsal historii zařízení a předmětů, které jsme viděli při vlastní prohlídce vily v místnosti-společné obytné části v přízemí a v místnosti-pracovně skladatele v prvním patře, kam jsme vystoupali po příkrých úzkých schodech. Jsou tu opravdu velmi skromné bytové podmínky, se kterými se skladatel a jeho rodina spokojili, žili prý přes den většinou na přilehlé zahradě. Petr Dvořák také zdůraznil, jak obtížné je získat finanční prostředky na tolik potřebné a přitom nekonečné opravy oken, okapů, prasklin ve zdivu a na rekonstrukce, například nábytku nebo secesního vzhledu vily, který domek získal až po smrti A. Dvořáka.
Po nezbytných společných snímcích jsme před odchodem na oplátku pozvali Petra Dvořáka k návštěvě Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích; pozvánku přijal.
Hrob Terezie (Terinky) Liehmannové
Z Vysoké u Příbramě do Spáleného Poříčí je to půlhodina cesty. Cílem nám byl hrob Terezie (zvané "Terinka") Liehmannové provdané Čapkové, dcery Antonína Liehmanna, kantora ze Zlonic, učitele Antonína Dvořáka. Pro Antonína Dvořáka byla "Terinka" za jeho pobytu ve Zlonicích (1853-1857) první mladistvou láskou, spolužačkou, se kterou se podílel i na místních hudebních produkcích. Vztah dokumentují drobné pozornosti dnes umístěné ve stálé expozici zlonického Památníku Antonína Dvořáka, které dívce věnoval budoucí skladatel v době svých pražských studíí. Jejich vztah byl údajně i předobrazem některých postav a scén opery Jakobín z pozdní tvorby už světoznáméího skladatele A. Dvořáka.
Terezie Liehmannová-Čapková ve Spáleném Poříčí prožila v období 1912 až 1917 posledních pět let života u své dcery Marie Seykorové, manželky zdejšího lékaře. Nevydařený manželský svazek Terezie s jinak schopným panským úředníkem, ředitelem velkostatku Gabrielem Čapkem, obdařený snad až dvanácti dětmi, ale také neshodami a rozchody, skončil po čtyřiceti letech rozvodem. Zlonická léta života, nejen kvůli vztahu s A. Dvořákem, jí byla podle svědectví obdobím, ke kterému se vracela po celý život.
Hrob Terezie Čapkové se nachází na starém hřbitově, dnes už nevyužívaném, jen kousek cesty nad náměstím. Před vchodem, který je opravený a opatřený hřbitovním nápisem upozorňujícím na prchavost lidského života, je velká tabule. Je to první zastávka naučné stezky provazející obcí, pojmenovaná výslovně podle zlonické "Terinky" - Perličky víly Terezky. Je zde její portrét, fotografie náhrobku a krátké seznámení s jejím vztahem k Antonínu Dvořákovi. Tudy nás provedl s krátkým komentářem místostarosta obce Pavel Čížek, který nám pak ukázal zdejší zámecké nádvoří, historickou budovu fary, kde krátkou dobu žil spisovatel J. Š. Baar, a renovované náměstí s domem manželů Seykorových u kterých Terezie Čapková žila. Samotný starý hřbitov byl v době naší návštěvy neudržovaný, pokrytý vzrostlým travním porostem, ve kterém jsme bohužel museli stát i při pokládání pietní kytice na hrob "Terinky". Hrob se nachází hned za vstupní branou.
Snad každý z účastníkú celodenního zájezdu po stopách Antonína Dvořáka do Vysoké u Příbramě a Spáleného Poříčí si odnesl nějaký zajímavý zážitek a nový poznatek. Příležitostí k tomu bylo dost. Měli jsme mimořádné štěstí pokud jde o umožnění prohlídky vily Rusalky. Zájezdu se kupodivu vyhnula i nepřízeň nestálého počasí.
PAMÁTNÍK ANTONÍNA DVOŘÁKA A RUSALČINO JEZÍRKO
VILA RUSALKA
SPÁLENÉ POŘÍČÍ A HROB "TERINKY"