Slavná Myslbekova socha alegorie hudby ve Zlonicích?
STATI | Socha Hudba od J. V. Myslbeka (1848-1922), podoba dívky zahalené v drapérii a tisknoucí k hrudi a ústům staročeský nástroj varyto, jistě patří vedle pomníku svatého Václava k nejznámnějším dílům sochaře, pro kulturní veřejnost i k nejznámnějším sochařským plastikám v historii českého sochařství. (1) Alegorický motiv Hudby bezprostředně poukazuje na možné umělecké souznění výtvarného světa hmoty a hudebního světa tónů - díla sochaře J. V. Myslbeka a kupříkladu díla hudebního skladatele Antonína Dvořáka. (2) Byli kongeniální vrstevníci. Znali se. Nečekané, předčasné úmrtí A. Dvořáka překazilo úmysl J. M. Myslbeka ztvárnit jeho podobu obdobně, jako se mu to podařilo v případě B. Smetany.(3)
Socha Hudby a Zlonice
Je třeba hned uvést, že instalace plastiky alegorie hudby od J. V. Myslbeka ve Zlonicích byl seriózní a do jisté míry i promyšlený plán agilních členů Vlastivědného kroužku Zlonicka. Nebyli žádnými začátečníky, měli dostatek zkušeností z náročné rekonstrukce barokní budovy památníku, z jednání s úřady památkové péče a také představu o finančních nákladech. Socha měla být umístěna v rozměrné nice na západní straně budovy památníku, u silnice Komenského. Dochoval se nákres niky se zaměřenými rozměry a také korespodence z konce roku 1970 s pražským národním podnikem Závody umělecké kovovýroby (ZUKOV) ohledně materiálu, finančních nákladů a termínu zhotovení předpokládané objednávky.
Nesporně velmi zajímavý projekt osazení niky Myslbekovou sochou byl podle všeho reakcí vlastivědného kroužku na způsob realizace pomníku Antonína Dvořáka, odhaleného před budovou památníku v roce 1966. (4) Ta se totiž nakonec uskutečnila vynuceně v režii krajských institucí, v rozporu s plány vlastivědného kroužku, včetně již provedených přípravných prací. Vzhledem k tomu, že vlastivědnému kroužku tak na účtu zůstal téměř celý obnos z fondu založeného pro postavení pomníku A. Dvořáka (5), mohl být využit k instalaci Myslbekovy sochy.
Jenže v roce 1984 došlo k rozhodnutí, že tomu tak nebude. Tentokráte si změnu jednomyslně odhlasovali sami členové Vlastivědného kroužku Zlonicka na své členské schůzi. Vlastivědný kroužek v té době získal do pronájmu od církve vedlejší druhou budovu, varhaníkovnu, ve které instaloval muzejní expozici a schylovalo se k jejímu otevření pro veřejnost. Varhaníkovna však byla z vnejšku ve špatném stavu, bylo třeba urychleně situaci řešit. Ve stejné době také probíhala na základě rezortních ministerských směrnic reoganizace sítě muzejních zařízení. K tomu z poznámek tehdejšího předsedy vlastivědného kroužku a vedoucího památníku Miroslava Hory: "V současné době, kdy nevíme, kdy a ke komu budeme připojeni, a to pravděpodobně i se všemi finančními prostředky, se jeví jako účelné využít financí místo na sochu na opravu varhaníkovny. Tím by bylo použito peněz, které byly určeny na sochu - na opravu památné budovy liehmanovsko-dvořákovské. (6) Zároveň pak s otevřením této budovy to bude pěkný dar k Roku české hudby a také památník Vlastivědného kroužku Zlonicka k jeho 33leté samostatné činnosti." Tak se i stalo. Varhaníkovna byla slavnostně otevřena dne 23. 6. 1984.
Poznámky
(1) Bronzový odlitek sochy byl osazen ve foyeru Národního divadla v Praze v roce 1914. Zajímavost: Prvotní sádrový odlitek sochy se nachází ve foyeru příbramského divadla. Zde může vyznívat jeho umístění příznačně právě i v souvislosti s osobností Antonína Dvořáka, který v nedaleké obci Vysoké u Příbramě měl letní sídlo, vilu Rusalku, a do Příbrami často zajížděl. - Dne 31. 5. 2026 se účastníci dvořákovského tématického zájezdu, který pořádal vlastivědný kroužek, setkali ve vile Rusalce s pravnukem Petrem Dvořákem. Viz Po stopách Antonína Dvořáka.
(2) Při práci na soše Myslbek v korespodenci poznamenal o svém vnímání hudby: "Pravé umění má vidiny, je nadpozemské, je dílem srdce a duše a nadšení, dosahuje k výšinám, k sídlu Boha. Jedno z největších je Hudba, povznáší a mizí - duch neviditelný. Výtvarné umění je viditelné a zanechává k povznesení zbytky do dob příštích, jsou stále zraku přístupny, Hudbu božskou slyšíme - nevidíme, je srozumitelnou každému člověku v bolu i radosti, což u výtvarného umění není - tomu i inteligentní člověk nerozumí - je to h m o t a - Hudba - duše - jaro - květ." Myslbek J. V., Korespodence, Praha: SNKLHU, 1960, s. 187.
(3) V kondolenci Myslbek napsal: "Před nedávným časem měl jsem naději, že mistr nám bude seděti k portraitu. Jak lituji toho, že k tomu nedošlo!" Viz fond Národního muzea v Praze.
(4) Viz k tomu příspěvek na tomto webu Historie pomníku Antonína Dvořáka.
(5) Fond pro založení pomníku A. Dvořáka původně v roce 1942 založili a po svém rozpuštění v padesátých letech předali vlastivědnému kroužku členové zlonického ochotnického spolku Šubert.
(6) Poněkud svérázné, ale srozumitelné označení budovy, ve které bydlel kantor a varhaník Antonín Liehmann s rodinou, který zásadním způsobem ovlivnil další směřování Antonína Dvořáka za jeho pobytu ve Zlonicích v letech 1853-57. Citace z dokumentu archivu Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích.